Škůdci dřeva

Škůdci dřeva dovedou ohrozit statiku stavby i rozložit původně krásnou komodu na pouhé prachové částice. Druhů těchto škůdců je celá škála, vyvíjejí se v rozdílných podmínkách, ale mohou se doplňovat a v nežádoucí symbióze způsobit závratné škody. Hlavními skupinami biologických škůdců jsou dřevokazný hmyz a dřevokazné houby. K nim se navíc přidávají také plísně. Ty napadají povrch dřeva a jsou pak vstupní branou pro dřevokazné houby. V přírodě sice tyto faktory hrají důležitou úlohu při rozkladu starých, oslabených nebo odumřelých stromů, a tím podporují přirozený koloběh života, v lidských obydlích ale rozhodně nemají co dělat.

Ohrožení dřeva hmyzem může nastat již při vlhkosti dřeva nad 10 % a teplotě nad 10 °C, čili ohroženo je i dřevo velmi dobře vysušené. Nebezpečí ohrožení dřeva houbami nastává, když vlhkost dřeva (i pouze přechodně) překračuje 20 %. Dále když je dřevo v trvalém styku se zemí nebo vodou, případně je zabudováno ve venkovním prostředí a v jeho trhlinách a spárách se mohou usazovat nánosy špíny, či trhlinkami může proniknout hmyz nebo spóry hub a plísní. Optimální teplota pro rozvoj hub je 22 – 25 °C. Nebezpečí ohrožení dřeva plísněmi nastává, pokud je vlhkost povrchu dřeva vyšší než 25 %.

Dřevokazný hmyz

Dřevokazné houby

Plísně

Dřevokazný hmyz může svým působením významně poškodit krovové a další dřevěné konstrukce staveb.

01. Červotoč
Nejznámější zástupcem dřevokazného hmyzu v našich klimatických podmínkách. Existuje řada druhů tohoto škůdce. Napadá hlavně dřevo jehličnanů a listnáčů, především na chladnějších a vlhčích místech (ve dřevě o vlhkosti pod 10 procent už vývoj červotoče neprobíhá). Dřevo ztrácí pevnost a rozpadá se. Destrukci dřeva způsobují jeho larvy, které ve vnitřní struktuře vytvářejí chodby požerem, a tím snižují mechanickou funkci prvků. Larvy červotoče většinou nenarušují vnější vrstvu dřeva, proto je napadení dlouho lidskému oku skryto. Dospělý, vylíhlý jedinec opouští dřevo výletovými otvory o průměru 0,5 – 2 mm za doprovodu padajícího požerkového prášku, tzv. drtě.

02. Tesařík
Nejčastěji se vyskytujícím dřevokazným hmyzem je tesařík, a to tesařík krovový a tesařík fialový. Tesaříci milují teplo, optimální podmínky nachází na půdách v krovech, působí proto největší škody na zabudovaném jehličnatém dřevě. Jeho vývojový cyklus trvá 3 až 6 let, někdy i více než 10 let. Dospělé larvy vytvářejí dlouhé chodby s oválným průřezem, které bývají nepravidelně utěsněny drtí, jež larvy při požírání vytvoří. Po vylíhnutí se dospělý jedinec prohlodá k povrchu dřeva, kde výletovým otvorem společně s požerkovým práškem opustí dřevní hmotu. Výletové otvory tesaříků jsou oválné o velikosti mezi 4 až 10 mm.

03. Hrbohlav
Do Evropy byl zavlečen s dovozem některých druhů dřeva. Vedle tropických dřev ale napadá i bělové dřevo dubu. Dřevo jehličnanů je proti hrbohlavovi zpravidla odolné. U nás je významný hlavně hrbohlav parketový a podobný, jen o trochu větší, hrbohlav dubový. Larvy tohoto škůdce se mohou vyvíjet i v místnosti s ústředním topením, kde nejsou podmínky pro vývoj tesaříka ani červotoče. Tento brouk poškozuje nejčastěji nábytek, obložení, parkety. V konečném stadiu se dřevo prakticky přemění v dřevní prach.

04. Pilořitka
Vyhledává čerstvé dřevo (jedlové, borové, smrkové a modřínové). Její larvy jsou však schopny se během dvou i více let vyvinout do dospělce také v zabudovaném dřevě. Dospělce pak najdete například i v palubkách, paletách a jinde. Při napadení slabší intenzity je snadné je přehlédnout, takže škody mohou být zřetelné teprve několik let po vylétnutí hmyzu.

Dřevokazných hub je hned několik skupin.
Podhoubí dřevokazných hub proniká dovnitř dřeva, zároveň se ale šíří i na jeho povrchu, čímž se může houba nejen rozšiřovat, ale i rozmnožovat.

Povrchové podhoubí může mít podobu vatovitého povlaku, tenkých provazců či blanitého povlaku. Jsou-li vhodné podmínky (optimální teplota pro rozvoj hub je 22 – 25 °C), podhoubí se rychle rozrůstá a může vytvářet plodnice. V nich vznikají výtrusy, jimiž se houby rozmnožují. Výtrusy se snadno šíří vzduchem a nelze je rozpoznat jinak, než jen pod mikroskopem. Houby napadají dřevo skladované i zpracované a zabudované a rozkládají jeho dřevní buňky. Dřevo pak ztrácí pevnost a rozpadá se. Aby se mohly dřevokazné houby uchytit a růst, potřebují k tomu především vlhkost dřeva, vhodnou teplotu a objem vzduchu ve dřevě. Současně potřebují kyselejší prostředí.

Největším postrachem je dřevomorka. Nejčastěji se s ní setkávají chalupáři, ale její výskyt je možný ve všech vlhkých místnostech. Tato houba rozkládá dřevo jehličnatých i listnatých stromů. Roste při teplotách od 3 do 26 °C a od vlhkosti dřeva 18 – 20 %. Dřevomorka se velice rychle šíří. Rychlost jejího růstu je až 10 mm za den. Daří se jí ve sklepích, pod podlahami, ale i ve střešních krovech. Doslova se zabydlí ve vašem domě a vy si toho ani nevšimnete. Dřevomorce se říká „rezavý mor“. Má nahnědlou barvu, šíří se rezavými výtrusy. Na počátku se projevuje pavučinovým povlakem na vlhkých stěnách, které připomínají plíseň. Tyto bílošedé povlaky se pak rozrůstají do nepravidelných oválů hnědočervené barvy, plodnic s bílými okraji, které stářím šednou nebo žloutnou a které mohou dosahovat v průměru 25-30 cm. Připomínají vzhledem choroše a jejich výška může být až 3 cm.

Dřevozbarvující houby
Zpravidla napadají už čerstvé řezivo, kulatinu a hluboko pronikají do dřeva, což způsobuje nežádoucí barevné změny. Dřevozbarvující houby sice nesnižují pevnost dřeva, mohou však skrýt jiné, mnohem nebezpečnější druhy hub. Dřevozbarvující houby spotřebovávají významnou část zásob imunitních látek vytvořenou stromem. Tím snižují přirozenou odolnost dřeva proti dalšímu napadení dřeva dřevokazným hmyzem nebo dřevokaznými houbami.

Plísně rostou především na povrchu dřeva zpočátku jako izolované kolonie, které se časem zvětšují a spojují.

Podle rodu se plísně mohou projevovat např. jako zelené kulaté ostrůvky, černé drobné tečky, bílé chomáčky vaty apod. Zde kromě estetické degradace dřeva přichází do úvahy také zdravotní aspekt kontaktu člověka s plísněmi. Při styku s takto napadeným dřevem se především prostřednictvím spór plísní šířených vzduchem mohou rozvinout nebo zhoršit např. alergie nebo astma.

Předchozí článek

Proč impregnovat Další článek

Co říká legislativa